Chodba činžovního domu není místo, kde bychom měli vybírat dlažbu jen podle obrázku. Přichází sem voda z ulice, písek na podrážkách, kamínky, kočárky, kola, stěhování nábytku a každý den desítky nebo stovky kroků. A teprve když dlažba tohle zvládne, můžeme řešit, jestli je také hezká.
V této realizaci jsme použili dlažbu Monopole Avenue. Formátem a ornamentem připomíná tradiční dekorativní dlaždice, technologicky je ale současným keramickým výrobkem určeným i na podlahu. Právě to je ve společných prostorách domu podstatnější než samotný vzor.
Chodba začíná podrážkou
Podlaha ve vstupní hale dostává jinou zátěž než dlažba v koupelně nebo za kuchyňskou linkou. Největším problémem přitom nemusí být samotný počet lidí. Zvenku se dovnitř dostává jemný písek a další tvrdé nečistoty, které se při chůzi chovají jako brusivo. K tomu se přidává voda, v zimě posypový materiál a běžné mechanické namáhání.
U dlažby do takového prostoru je proto dobré podívat se za barvu a rozměr a zkontrolovat několik technických údajů: odolnost proti povrchovému opotřebení, protiskluznost, nasákavost a materiál střepu.
PEI není číslo do technické tabulky
Kolekce Avenue má deklarovanou odolnost proti otěru PEI 4. Stupnice PEI se u glazovaných keramických dlaždic používá pro hodnocení odolnosti povrchu proti opotřebení a běžně se setkáme s třídami od I do V. Čím vyšší číslo, tím větší provozní zatížení povrch snese; PEI V představuje nejvyšší třídu této stupnice.
Neznamená to ale, že každá kvalitní dlažba musí mít PEI V. Pro různé prostory je vhodná různá úroveň odolnosti a samotné číslo je potřeba číst společně s určením výrobku. Navíc se PEI nevztahuje na všechny keramické povrchy – jde o zkoušku odolnosti proti povrchovému opotřebení glazovaných dlaždic. U neglazované slinuté dlažby se odolnost proti abrazi hodnotí jiným způsobem.
PEI 4 je proto u Avenue podstatná informace: potvrzuje, že nejde jen o dekorativní keramiku určenou na stěnu, ale o materiál navržený také pro podlahové použití s vyšším provozním zatížením. U vstupu má přesto smysl zachytit co největší část písku a nečistot kvalitní čisticí zónou. Nejlepší odolnost proti otěru je totiž pořád ta, kterou podlaha nemusí každý den dokazovat.
Protiskluz: R9, R10 nebo B? Dvě stupnice, dvě různé situace
U dlažby se můžeme setkat s označením R9 až R13 a také s písmeny A, B nebo C. Na první pohled to vypadá jako dvě různé stupnice stejné vlastnosti. Ve skutečnosti jde o dvě odlišné zkoušky určené pro jiné podmínky.
Hodnoty R9 až R13 popisují protiskluz při chůzi v obuvi. Při zkoušce se sleduje, při jakém sklonu zkušební plochy začne člověk v předepsané obuvi ztrácet bezpečný kontakt s povrchem. Čím vyšší číslo R, tím větší protiskluz povrch poskytuje. R9 je základní třída, R10 nabízí vyšší protiskluz a stupnice pokračuje přes R11 a R12 až k R13, určenému pro velmi náročné provozy.
Neplatí přitom, že nejvyšší číslo je automaticky nejlepší volbou všude. S rostoucím protiskluzem bývá povrch výrazněji strukturovaný a může být náročnější na běžné čištění. Do interiéru proto není cílem vybrat dlažbu s co nejvyšším R, ale povrch odpovídající skutečnému provozu.
| Označení | Co znamená |
|---|---|
| R9 | základní protiskluz pro chůzi v obuvi |
| R10 | vyšší protiskluz |
| R11 | výraznější protiskluz pro náročnější podmínky |
| R12–R13 | velmi vysoký protiskluz, především pro speciální a náročné provozy |
| A | mokrý provoz naboso – základní třída |
| B | mokrý provoz naboso – vyšší protiskluz |
| C | mokrý provoz naboso – nejvyšší třída |
Třídy A, B a C se používají pro místa, kde se chodí naboso a zároveň se počítá s vodou. Typickým příkladem jsou šatny, sprchy nebo okolí bazénů. A představuje nejnižší, B vyšší a C nejvyšší úroveň protiskluzu v rámci této zkoušky. Proto například označení B neznamená „lepší R10“ – jde o jiný způsob hodnocení pro jiný druh provozu.
Pro chodbu činžovního domu je důležitější údaj vztahující se k chůzi v obuvi. Ani správně zvolená protiskluznost ale sama nevyřeší mokrou vstupní halu. Důležitá je také dostatečná čisticí zóna u dveří, pravidelné odstranění písku a vody a způsob údržby povrchu. Suchá chodba a stejná chodba během listopadového deště jsou zkrátka dvě různé podlahy.
Proč slinutý střep dává v chodbě smysl
Avenue je porcelánová neboli slinutá keramika skupiny BIa s nasákavostí nižší než 0,5 %. Střep je hutný a přijímá jen velmi malé množství vody. Výrobce zároveň uvádí mrazuvzdornost a tvrdost povrchu Mohs 6.
V interiérové chodbě samozřejmě mrazuvzdornost sama o sobě nebývá hlavním požadavkem. Nízká nasákavost a hutný střep ale dobře ukazují, s jakým typem materiálu pracujeme: nejde o dekorativní obklad, který jsme se rozhodli položit na zem jen proto, že se nám líbil jeho vzor.
Až potom přijde na řadu vzor
Teprve po technických vlastnostech a rozvržení skladby má smysl řešit samotný dekor. Avenue pracuje s motivy, které odkazují na vzhled tradičních cementových a dekorativních dlaždic, ale není nutné z chodby vytvářet historickou kulisu.
Na realizacích je dobře vidět, že ornament funguje i vedle jednoduché současné dlažby. Klidná okolní plocha nechá vyniknout středový „koberec“ a zároveň zabrání tomu, aby se z celé chodby stala jedna souvislá změť vzorů. Čím výraznější je dekor, tím méně dalších gest obvykle potřebuje.
Keramický koberec není nový nápad
Skládat dlažbu tak, aby uprostřed místnosti vznikla dekorativní plocha lemovaná bordurou, není současný interiérový trik. Dekorativní a geometrické keramické podlahy zažily velký rozmach v 19. století. Průmyslová výroba umožnila vyrábět přesnější a dostupnější dlaždice ve větším množství a keramika se začala ve velké míře objevovat nejen v reprezentativních budovách, ale také v běžných interiérech.
Pro vstupní haly a chodby dávala smysl z praktických i výtvarných důvodů. Keramická podlaha byla odolná, dala se čistit a zároveň umožňovala vytvořit ornament bez textilního koberce. Bordura vymezila plochu a střed mohl být složený z opakujícího se geometrického nebo rostlinného motivu.
Princip funguje dodnes. Dlaždice samozřejmě nejsou koberec a není potřeba předstírat, že jsou. Kompozice ale používá stejný výtvarný nástroj: střed, rám a klidnější okolní plochu.
Bordura není ozdobný proužek navíc
Na těchto realizacích je dobře vidět, proč má bordura smysl. Bez ní by dekor jednoduše skončil a navázal na okolní dlažbu. Rám mu dá přesnou hranici a z několika metrů čtverečních keramiky vytvoří samostatnou kompozici.
Zároveň je právě bordura část, která vyžaduje plánování. Rozměr „koberce“ by měl vycházet z formátu dlaždic, šířky chodby a polohy dveří. Pokud se začne skládat od náhodně zvoleného místa, může na druhém konci zbýt úzký dořez nebo roh, který už nejde rozumně uzavřít.
U ornamentální dlažby je proto dobré před pokládkou nakreslit skladbu alespoň v jednoduchém rastru. Několik minut nad výkresem bývá levnější než několik hodin přesvědčování dlaždice, že má být o tři centimetry širší.
Monopole Avenue v kostce
Jde o matnou slinutou porcelánovou dlažbu formátu 18,7 × 18,7 cm. Výrobce uvádí nasákavost pod 0,5 %, odolnost proti otěru PEI 4, tvrdost Mohs 6, mrazuvzdornost a protiskluz třídy 1. Kolekce obsahuje jednobarevné i dekorované prvky, které lze skládat do souvislých ploch, kombinovat nebo použít pro vytvoření bordur a keramických „koberců“.
Dobrá chodba nemusí vypadat jako technická místnost
Společné prostory domu jsou trochu nevděčná disciplína. Podlaha musí vydržet víc než většina povrchů uvnitř bytu, snadno se uklízet a bezpečně fungovat i za mokra. Přitom je to často první část domu, kterou člověk po otevření dveří uvidí.
Není tedy nutné volit mezi technicky rozumnou dlažbou a dekorativní podlahou. Rozumnější je obrátit pořadí rozhodování: nejprve ověřit, zda materiál odpovídá provozu, potom vyřešit skladbu a až nakonec vybírat vzor.
V činžovním domě může být ornament docela výrazný. Jen by měl ležet na podlaze, která zvládne každodenní cestu domů.